Meteorologická stanice Cheb

Na stavbu meteorologické stanice v Chebu před časem upozornil ve svém pořadu i David Vávra, a i když děti nebudou asi typickými obdivovateli architektonických skvostů, najde se několik zajímavých objektů v přilehlé "zahrádce" i pro ně.

Tahák pro rodiče malých zví(-ě)davců

Budova stojí na Švédském vrchu od roku 2000 (navrhla ji Alena Šrámková), jedná se o kvádr obložený lícovým zdivem.

Zahrádka

je obsazená roztodivnými přístroji, údaje z nich přicházejí podzemním kabelem do počítače v budově automaticky, ale pokud některý přístroj selže, má „zálohu“ v podobě tradičního mechanického měření a ručního odečítání údajů.

Laické poznámky návštěvníků stanice:

	Mrakoměr Vysílá laserové paprsky do výšky, ty proletí několika vrstvama mraků, odrazí se, vrací se zpátky slabší, podle toho lze určit, jak vysoko jsou mraky, v jaké vrstvě.... Obvykle jsou mraky ve výšce zhruba 6-7 km, ale třeba vysoký bouřkový mrak může začínat i 300 m nad zemí a končit až 12 km nad zemí.
	Odparoměr V zimě zakonzervovaný, funguje od dubna. Odečítá se jednou denně, dolévá se vodou, spolupracuje se srážkoměrem, aby mohl odečíst kolik vody případně připršelo, a zjistilo se tak, kolik byl odpar. Na odparoměr jezdí zvláštní údržbářská služba, která ho před zimou zakonzervuje a po zimě otevře.
	Sněhovýškoměr Zkrátka červenobílá tyč s metrickou stupnicí.
	Člunkový srážkoměr Uvnitř je člunek, pokud prší, tak se člunek plní kapkama vody a když je v něm desetinka (čeho?), tak se člunek převáží a začne se naplňovat z druhé strany. Počítá se, kolikrát se převrátí za urč. Doby a z toho se odečte, kolik napršelo. Pokud sněží, tak nefunguje, zapadá sněhem a musí se počkat, až na něm sníh roztaje a tak začne znovu odměřování srážek.
	Srážkoměr Trychtýřem teče voda do plechové nádoby. Ve vedlejší budce je schovaný skleněný odměrný válec, kam se voda z plechového hrnku přeleje. Je tam i síťka na lovení utonulého hmyzu. Srážkoměr na ruční odečet.
	Budka – záložní zdroj. Vypadá jak malý posed. Je v ní suchý a vlhký teploměr (ten má špičku omotanou bavlnkovou punčoškou a namočenou v destilované vodě = nerezová miska). Funguje to tak, že vlhčený je stabilně ochlazovaný a u suchýho záleží na vlhkosti vzduchu, což se odráží na rozdílu teplot mezi těmito teploměry. Př. mlha: a na obou naměříš skoro stejný teploty, protože ten suchý je ochlazovaný vzdušnou vlhkostí jako ten vlhký teploměr. Tedy je vlhko. Počítá se rosný bod (o kolik bychom museli ochladit vzduch, aby byla 100% vlhkost). Dál je v ní lihový (minimální) teploměr, ten funguje tak, že má v sobě značku dlouhou asi přes dva stupně, ta se dá na začátek, pak ten líh při stoupající teplotě ujede nahoru po stupnici a značka zůstane na výchozím místě; když naopak teplota v čase klesá, tak líh tlačí značku, která sleze níž a zůstane na novém minimu. Rtuťový lékařský teploměr měří maximální teplotu, pak se musí sklepat. Vedle budky je na zemi položený teploměr na měření přízemní teploty, patří k němu kulatá placatá mřížka, to je na sníh,pak se teploměr pokládá na sníh na mřížce, aby se nepropadl do sněhu, měří se přízemní teplota asi 5 cm nad sněhem.
	Dohledoměr (angl. PVD) Má dvě čidla, která na sebe vidí, vypadají jako kamery a jsou od sebe asi půl metru daleko a podle čirosti vzduchu mezi nimi (vidí mlhu, sníh, déšť..) se měří viditelnost. Spolupracuje s čidlem na srážky, proto pozná, jestli je snížená viditelnost kvůli dešti, nebo mlze apod. Pokud prskneš na srážkové čidlo a dáš mezi dohledová čidla ruku, obsluha ve věži to vyhodnotí jako hustý déšť. A přitom bude svítit sluníčko. Mlhu uděláš vyfouknutím cigaretového kouře mezi dohledová čidla.
	Sondy – 2 kovové válečky na dohledoměru. Vlastní Státní ústav pro jadernou bezpečnost, sám si to obsluhuje a sleduje měření. Jednotka je Mikrosievert/hod. K sondám patří „pračka vzduchu“, jsou v ní filtry. Uhlíkový filtr se mění jednou měsíčně a měří se, kolik pohltil radioaktivity a látkový filtr se mění po týdnu a váží se, měří se aerosoly a těžké kovy ve vzduchu.
	Raindetector To je váhový srážkoměr, je přesnější než člunkový, má kolmé stěny, váží i sníh. Nezmrzne, je naplněn vodou a fridexem a na hladině je vrstva silikonového oleje, takže se neodpařuje. Jednou za půl roku přijede údržba na výměnu náplně (ekologicky likvidují předešlou).
	Pračka vzduchu
	Větroměrný stožár Ultrasonic Netočí se, měří na bázi změny frekvence zvuku Má tři čidla , těmi se určí směr větru(kdyby měl jen dvě, tak může měřit jen rychlost větru)
	Půdní teploměry Jsou zapíchnuté do země (v pouzdrech) a měří teploty v hloubkách 5 cm, 10 cm, 20 cm a 50 cm.
	Dozimetr Patří fyzikálnímu ústavu, mění se jednou za půl roku a měří radioaktivitu.
	Slunoměr neboli heliograf Je natočen na jih a po celý den posílá do hlavní budovy údaje o intenzitě slunečního svitu (svítí nesvítí hodně málo..), tam to mají na počítači v grafu. V záloze je staré zařízení nezávislé na elektrice, počítači.. a tím je skleněná koule, za kterou je papír se škálou na celý den po půl hodinách a sluneční paprsky propalují s různou intenzitou papír.
	Windprofiler Úplně největší a zřejmě i nejdražší zařízení na zahradě. Každou půlhodinu vysílá 5 minut dlouhý zvukový monotónní signál ze čtyř hrnců = válců, mezi nimi je obdélníková anténa, z ní vychází laserový paprsek k nebi do hladiny 3 km určené teploty (např. -10C, -20 C..), prochází přes teplotní vrstvy odrazí se, měří se za jak dlouho se vrátí, jak silný. Určuje se tím směr a rychlost větru. Nahradilo to meteorologoické balóny se sondami.

Den otevřených dveří aneb co za plotem nespatříte

U příležitosti Světového meteorologického dne se na stanicích konají dny otevřených dveří. V roce 2012 připadly na 24.3.2012, otevřeno bývá obvykle od 9:00 do 13:00 hodin.

Budova

má podzemní garáž, v přízemí je sociální zařízení, úklidová místnost atp., v prvním patře je zázemí pro noční službu- pokojík s postelí (věž je obsazena 7 dnů v týdnu 24 hod denně), kuchyňka, dlouhý jednací stůl, ve druhém patře je výhled do všech stran, přes celé patro je jedna pracovní místnost, měří se zde tlak vzduchu (váleček a písátko), každou hodinu (přes den) se odesílají naměřené údaje do Prahy. Do vyšších pater se vystupuje po vnitřních jednoramenných schodištích, která vedou při jedné zdi. Interiér je hodně barevný – stěny do oranžova, nábytek světlé dřevo, schody černé, lavice u dlouhého jednacího stolu fialová, naproti tři plastové červené židle, nad stolem zelená lampa, dlaždičky v soc. zařízení a kuchyni ostře červené...Pohled z věže dává nadhled, je to místo pro práci, kam nedoléhají přízemní strasti obyčejného života.

Zajímavosti

Minimální teplota v Chebu byla naměřena v roce 1969 -25,6 C a maximální v roce 1983 +37 C. Nejsilnější vítr 118 km / h, tj. 33 m/s byl naměřen v roce 1990.

Víte, jak vznikají kroupy že mají „letokruhy“?

Plánek

Okolí

Od stanice je to co by kamenem dohodil na chebské letiště (možnost vyhlídkových letů) i na přehradu Jesenice (koupání, rekreace).